Bylo, nebylo, že sedlo Skřítek zase jednou přivítalo partu nadšených dobrodruhů. Byl to takový ten mix zkušených zálesáků, lovců zážitků a nezkušených „Greenhornů“. Ti všichni společně vyrazili po zelené značce vstříc bájnému Krtinci. Cesta jim pěkně odsýpala, cítili vůni a kouzlo podzimního lesa. Překonat skalku u vyhlídky nebyl problém a přišla první opravdová zkouška. Skalní jehla vysoká osm metrů přímo volala po prozkoumání. V očích všech se zajiskřilo. První odvážlivec rychle našel snadný průstup stěnou a mával ostatním z útlého vrcholku.  Ostatní jej následovali, okusili poprvé radost z překonání strachu a zaplavil je pocit vítězství. Po svačině a lehkém odpočinku přišlo (mnohými obávané) již známé zaříkadlo – „jdeme zkratkou“. Co si budeme nalhávat, skoro nikdy to není kratší, ale vždycky to s sebou nese něco neočekávaného. Ano, i tentokrát byli odměněni. Čtyřsetmetrové stoupání s převýšením 60 m je dovedlo na skalní pás hřebene, odkud mohli pozorovat nádherné panorama celého kraje. Všichni najednou zapomněli na obtíže cesty, která je tam dovedla, a s radostí zkoumali každý kousek krajiny, kterou jim výhled nabízel.

Na rozcestí Hvězda čelili rozhodnutí, zda pokračovat až na Kamenec a riskovat tím při návratu noční bivak, nebo zvolit variantu rozumu a dojít na louku pod Rabštejnem ještě za světla.

Pokračování našeho příběhu najdete zde:

https://utekdodivociny.wixsite.com/home/2018-1