V Praze je blaze…

Všichni se již dlouho těšíme na pátek 17. května, neboť odjíždíme na exkurzi do našeho hlavního města. Někteří z nás znají Prahu pouze z obrázků, dokumentů a hodin zeměpisu, protože letos v devítce probíráme Českou republiku. Ani brzké ranní vstávání nám nevadí, dle pokynů vzorně čekáme na odjezd v 5,35 hod. směr Olomouc.

V Olomouci přestoupíme na rychlík a usedáme na místa nám určená. Vychutnáváme si pohodu i svačinu, užíváme si přítomnost kamarádů a nadšeně hovoříme o vzletných a snad i reálných cílech naší cesty. Na hlavním nádraží je rušno, my nechceme vzbudit dojem „vesničanů ve městě“ a tváříme se, že jsme v Praze jako doma. A jejda… Metro! Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají. Povedlo se na první pokus celou naši skupinu natlačit dovnitř. Jedeme! Rozhlížíme se kolem sebe, začínáme se orientovat v barvách, trasách, názvech stanic a směru jízdy.

Akce Akční Vyšehrad na sebe nenechala dlouho čekat. Počasí bohužel nelze ovlivnit, ale náladu a nadšení ano. S vervou jsme se pustili do soutěžení družstev, přestože poměrně hustě pršelo. Pan Nebeský ze společnosti Praha hravě vyprávěl poutavě, přímo nebesky o Táborské bráně, bazilice svatého Petra a Pavla, Myslbekových sochách, zmínil pověsti o praotci Čechovi, Libuši, ukázal nám, kde skákal Šemík a spoustu dalších zajímavostí. Společně jsme prošli napříč Vyšehradem a postupně jsme odpovídali na jeho dotazy a sbírali zlaté dukáty za správné odpovědi. A kdo vlastně zvítězil? Podle mého názoru všechna družstva, protože snaha byla opravdu veliká. Dostáváme drobné odměny a loučíme se s panem Nebeským. Poslední místa odpočinku slavných osobností vedle baziliky už procházíme samostatně, hledáme  a nacházíme náhrobky pana Menzla, Máchy, Vrchlického, Vlasty Buriana, Karla Čapka, Boženy Němcové a další.

Prší, prší, jen se leje… Přesunujeme se na Václavské náměstí, které bylo svědkem mnoha významných historických událostí. Obdivujeme budovu Národního muzea a sochu svatého Václava na koni. Dozvídáme se, že je vysoká 5,5 metru, s kopím dokonce přes 7 metrů. Patří mezi nejznámější díla sochaře Josefa Václava Myslbeka, který na něm pracoval více než 30 let. Máme prostor na procházku po Václaváku, dobrý oběd ve zvoleném podniku a nákup dárečků pro své blízké i pro sebe. Další společná cesta směřuje na Staroměstské náměstí k radnici s orlojem. V celou hodinu se spustí a my zíráme. Hodináře mistra Hanuše známe z pověstí, nyní vidíme velkolepé dílo na vlastní oči. Přes deštníky a pláštěnky se rozhlížíme dál po náměstí – velikost Týnského chrámu je nepřehlédnutelná, palác Kinských, dům U Kamenného zvonu, pomník Mistra Jana Husa a hlavně dominanta náměstí – barokní kostel svatého Mikuláše. Nemůžeme vynechat Pařížskou ulici. Budeme tam někdy nakupovat? Ale, stejně se nám tam nic nelíbilo.

Karlův most, sochy, Vltava a moc lidí. Domácí i cizinci chtějí vidět krásy zlaté stověžaté matičky Prahy. Výhled na Pražský hrad je ohromující, také Kampa, Malá Strana, Čertovka. Nestačíme sledovat, chceme sdílet, obcházíme kaluže, do některých stoupneme, jsme mokří, kupujeme pláštěnky. Ale jsme šťastní. Nevěříte? Jdeme dál kolem Valdštejnských zahrad až k Valdštejnskému paláci,  míjíme starobylé budovy Senátu. Na něco jsem zapomněla?

V pozdních večerních hodinách sedíme ve vlaku směr Bruntál. Unavení, plní dojmů, zážitků, v batozích dárky a nákupy, v hlavě otázky i odpovědi. Hlavně ať si co nejvíc uložíme do paměti.

Praha skutečně patří k nejkrásnějším místům na světě. Mohli jsme se o tom přesvědčit na vlastní kůži, viděli jsme mnohé z její nádhery. Jeden den ale opravdu nestačí! Teď už je na nás, kdy se opět vydáme do pražských ulic a uliček z touhy po ještě důvěrnějším poznání.

Děkujeme paní učitelce Henčové, Kodedě, Kožíškové i paní asistentce Zbořilové, že pro nás takovou  exkurzi zorganizovaly a prožily s  námi pěkné chvíle.

[Ukázat prezentaci]

12►