Olympiáda v jazyce českém – vítězství v okresním kole

Stejně jako každé ráno mě budí zvuk mého budíku, ale tentokrát se mi na tom něco nezdá. Není nějak brzy? Natáhnu se pro telefon, abych budík vypnula, a vtom spatřím dnešní datum – 28. 1. 2020. ,,No jasně! Dnes přece jedeme do Krnova na olympiádu z češtiny!“ uvědomím si konečně. Rychle vstanu, připravím se a utíkám na vlakové nádraží, kde se po chvilce potkávám se svou kamarádkou, Janou Suchou. Společně s naší paní učitelkou nasedáme na vlak a kvůli brzkému vstávání cestu do Krnova bereme spíš jako jakési dospávání. Cesta naštěstí rychle uteče a než se nadějeme, sedíme se soutěžním zadáním v již známých prostorách střediska volného času. Všichni se dáváme do práce, snažíme se, jak nejlépe umíme, a po hodině práce odevzdáváme vypracované mluvnické testy. Super, už máme jednu část olympiády hotovou, teď zbývá jen slohová práce. Je zjevné, že se já s Janou i všichni ostatní soutěžící modlíme, aby letošní téma bylo dobré. Konečně se nám po nějaké chvíli dostává do rukou papír s letošním tématem, které zní:,, Kdybych měl/a Aladinovu lampu, t

ak…“. No, přiznávám, mohli jsme dopadnout daleko hůř. Po chvíli jde vidět, že jsme všichni zabraní do psaní a snažíme se, aby právě ta naše práce byla co nejoriginálnější. Většina z nás je s psaním hotová ještě před vypršením času, takže míříme do dolního patra, kde se nám po dvouhodinové práci dostává zaslouženého odpočinku. Čekání na vyhlášení výsledků se naneštěstí dost protáhne, ale jelikož mám s sebou skvělou společnici, ani chvilku se nenudíme. Po nějaké době nás už svolávají zpět nahoru, abychom se konečně dozvěděli, jak jsme dopadli. Porotci začínají vyhlašovat jména od poslední příčky, třicáté čtvrté, takže je nám jasné, že si na naše umístění budeme muset chvilku počkat, přeci jen jsme nějak zvlášť špatně dopadnout nemohly. Najednou se ozve jméno mé kamarádky Jany, která skončila na dvacátém místě. ,,To je skvělé,“ pomyslím si, ,,taková zlatá střední cesta.“ Porotci dál vyhlašují umístění ostatních, ale já to své stále neznám.

Konečně se dostanou až k první příčce, která, věřte tomu, nebo ne, tentokrát patří mně. Mám opravdu ohromnou radost. Ze svého výkonu jsem měla dobrý pocit, to ano, ale zas tolik jsem si vážně nevěřila, o to větší je moje radost a překvapení. Domů odjíždíme všechny spokojené. Naše úplně poslední okresní kolo olympiády v českém jazyce dopadlo vážně výborně a tím pádem se i osvědčilo přísloví: to nejlepší nakonec! Na krajské kolo do Ostravy se docela těším, uvidíme…

Napsala Natálie Bartošíková, IX. A